Slovo ROVER

Pátrejme v historii a Anglii. Jak se dostala třetí výchovná kategorie do skautingu a jaký je kontext onoho onačení. Nejlépe tuto část popisuje Jan Nehyba ve svém článku Historie roveringu - počátky v Anglii.

Důležitým bodem v historii roveringu byl Skautský klub sv. Jiří, který založil H. Geoffrey ("Strýček Elwes"), tento klub byl v Colchester a plnil zde od prvních dnů války funkci odchytu všech navrátivších se starších skautů, což bylo velmi důležité pro budoucí genezi roveringu a ve shodě s dohodnutým postupem z konference. Hrdinové z války se již nemohli dál nazývat mladíci - Seniors Scouts (starší skauti), proto byli označeni jako roveři "mladí muži", rozhodli si o tom tak sami. "Slovo rover vyznačuje svobodu a dobrodružství, které jsou charakteristické pro mladé muže a určují směr jejich výcviku." P. B. Nevill mluví ve své brožurce Rovenství o tom, že: "Hovoří-li se na těchto stránkách pouze o roverech a nikoli o "roverech-skautech", což by byl jedině správný název této skautské větve, je to pro stručnost a jedině pro stručnost. Roveři jsou skauti a tuto skutečnost nesmíme nikdy pustiti se zřetele; kdyby nebyli skauty v pravém smyslu toho slova, bylo by pro skautské hnutí lépe, kdyby jich vůbec nebylo." V listopadu roku 1919 byla oficiálně ustanovena Rover-skautská sekce v hnutí.

Heslo
Ich dien- Sloužím

"Heslo roverů a rangers je , Sloužím. Údajně je převzato z erbu Edwarda, Černého Prince z Walesu, jako starobylá rytířská deviza ... Naši skautští předchůdci chápali ono ,Sloužím´ jako rytířské heslo a jako takové ho dali roverům... Palacký nám říká ,Na znamení vítězství sňal král anglický z přílby krále Janovy tři paví (také pštrosí nebo supí) péra s nápisem Ich Dien, i dal je svému synovi, černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ Waleský´... Je to sice hezký příběh, ale pravda to asi nebude. Palackému se to hodilo do jeho velkého vyprávění o udatném českém národu. A bylo by hezké si myslet, že anglický rod má svůj znak převzatý z Čech a že všichni roveři se vlastně řídí podle českého vzoru ..." Samozřejmě jde o bitvu u Kresčaku, k níž došlo v sobotu, 26. srpna 1346, a v níž padl český král Jan Lucemburský. Obvykle se uvádí, že slova "Ich Dien" jsou původu německého či, jak jsem také četl, středohornoněmeckého. Bratr Dukát ovšem píše "... ale věc se má s největší pravděpodobností trochu jinak. Černý princ z Walesu zdědil znak pštrosího nebo supího pera po své matce Filipě Henegavské. Deviza ,Ich dien není původu německého, původně se totiž psala ,Ich dene. Pochází z galského nářečí, ve kterém zase zněla ,Eich Dyn, což v překladu znamená ,Váš člověk. Roverské Sloužit je tedy původně odvozeno od výrazu ,Váš člověk." Z Dukátova výkladu můžeme soudit či odvodit, že v podstatě jde o legendu. Trochu mi to připomíná dosud stále ještě historicky nedoloženou legendu o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu, které včetně rytířského kodexu zvolil Baden-Powell jako vzory pro své skautské hnutí"

Jiří Čejka - Péguy květen 2015 

Symbol tří pavích per je tedy spjat s pojmy služby, nebo chcete-li pojmem "váš člověk". Pro nás rovery a rangers symbolizují tři paví pera tři principy skautingu přenesené na tři služby.

1. Služba sobě - dbát o sebe, jít dál po své stezce - vzdělávat se, poznat lépe sebe sama...
   
2. Služba druhým - naučit se pomáhat tam, kde je potřeba, naučit se nebýt lhostejný...
   
3. Služba vyššímu principu - dodržování skautského zákona, slibu a hesla, uvědomit si hodnotu dobrého slova či úsměvu, žít v souladu s přírodou...

A v těchto třech službách by každý z nás měl umět být "váš člověk". 

Sv. Pavel z Tarsu

Patron roverů

Sv. Pavel je biblickou postavou a hlavní informace o něm čerpáme právě z Bible - převážně z knihy Skutků apoštolů. Podle tradice je také autorem mnoha knih Nového zákona. Sv. Pavel se narodil do židovské rodiny ve městě Tarsus na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak dokazují jeho listy. Jako věrný Žid farizej studoval v Jeruzalémě. Když se křesťané nedlouho po Ježíšově smrti rozprchli do Judska a Samařska, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Pavel jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto náboženského hnutí. Cestou do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: "Saule*, proč mě pronásleduješ?". Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní, posléze se připojil k misijním skupinám a nakonec začal kázat. Podle líčení knihy Skutků apoštolů podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. Druhá misijní cesta vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi a Tessaloniku do Athén, odtud pak přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři se dostal opět do Týru a Jeruzaléma. Tam byl kvůli své víře a činům zatčen a několik let vězněn. Nakonec byl dopraven do Říma a kolem roku 65 n.l. mu byla sťata hlava. Pohřben byl původně ve starých katakombách poblíž Via Appia a později bylo jeho tělo přemístěno pod jeden z oltářů basiliky sv. Pavla za hradbami v Římě. Pavel je znázorňován jako mladý bezvlasý muž s dlouhým vousem. V rukou drží knihu a meč. Mimo roverů je patronem např. tkalců, sedlářů a lanařů.

Pokud se podíváme na Pavlův život s Bohem, nalezneme mnoho paralel s naším skautským životem. Pavel nebyl od počátku "skaut", ale v pozdějším věku a pod vlivem nejrůznějších zkušeností se jím chtěl stát. Přišel do "skautského společenství" a i přes jeho pověst a přes to, že už nebyl tak úplně dítě, ho přivítali s otevřenou náručí. Skauting se přeci nemusí žít od vlčete, skautské myšlenky mohou oslovit i mnoho starších. Dokážeme ale takové jedince přijmout? Pro mnoho lidí je nepředstavitelné přijmout do oddílu třeba 16letého kluka, který nikdy neskautoval, a to je chyba. Z vlastní zkušenosti vím, že tito kluci se mohou stát skvělými skauty a mohou oddílu mnoho dát. Pavel z Tarsu také nebyl křesťan, ale potom se obrátil a stal se jednou z nejvýznamnějších postav prvotní církve. Pavel byl také velkým poutníkem - při svých cestách prošel Izrael, Turecko, Saúdskou Arábii, Itálii, Kypr a možná i Španělsko. Roverský věk je také věkem cestování a poznávání nových věcí. I když je nám třeba doma dobře a jsme spokojeni, je potřeba se občas podívat i do jiných krajin a získat nové zkušenosti v neznámém prostředí.

Poslední myšlenkou, pro mě jako rovera velmi inspirující, jsou slova z Pavlova 1. Listu Korinťanům. "Všechno je mi dovoleno - ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno - ano, ale ničím se nedám zotročit." Roverský věk nám otvírá nevídané možnosti ať už v 15 nebo ještě více v 18 letech. Přejímáme odpovědnost sami za sebe a opravdu už můžeme vlastně všechno. Dnešní společnost je plná možností a láká nás do mnohých slepých uliček. Můžeme propadnout alkoholu nebo kouření, počítačovým hrám, hazardu nebo spoustě jiných věcí. Můžeme propadnout krásné slečně, propadnout učení nebo se zcela odevzdat službě oddílu. Ale nic by nás nemělo zotročit a zcela ovládnout - ať už věci pozitivní nebo negativní. V 18 letech je špatné propadnout počítačům a zanevřít na školu, stejně jako je špatné propadnout škole a zanevřít na počítačové hry. Je špatné opustit oddíl kvůli slečně, stejně jako je špatné opustit slečnu kvůli oddílu. V našem životě musí existovat určitá rovnováha a střídmost. Pro rovery, kteří získávají najednou velké možnosti a samostatnost, je to důležitá věc, kterou je může naučit jejich patron - Sv. Pavel z Tarsu.

*Saul - hebrejská forma jména Pavel